Rod Esterházy patří k prastaré uherské šlechtě, známé již ze 12. století. Nejstarším historicky prokázaným předkem byl Mocud Magister Comes de Genere Salamon et Watha v roce 1186. Byl vlastníkem osady s názvem Watha (dnešní Zlaté Klasy). Jeho potomek Benedikt de Eesterháza v roce 1421 vyženil Galantské panství. Galanta se tak stala sídlem rodu Esterházy a všichni jeho potomci začali používat jako svůj šlechtický predikát „de Galantha“. Z Galanty pochází i významný palatin Mikuláš Hrabě Esterházy, kterého výrazně ovlivnil jeho strýc, palatin Štefan I. Hrabě Illésházy de Illésháza, jako Palatin byl přímí zástupce Uherského krále. V roce 1601 rodina nabyla panství Strečno, v roce 1614 panství Zvolen a Dobrá Niva, v roce 1626 Bytči s částmi oravského a létavského panství. Esterházyovi v roce 1642 získali Šintavu a Bernolákovo, v roce 1675 hradní panství Levice, v roce 1690 Vígľaš a další majetky a majetkové podíly na území dnešního Slovenska, Maďarska a Rumunska. V roce 1626 získal Mikuláš Hrabě Esterházy pro své potomky dědičný hraběcí titul. Rodina se vždy přikláněla ke zbožnosti; mnozí z rodu se stali církevními hodnostáři katolické církve a také náboženskými spisovateli. Zejména Ostřihomský arcibiskup a Uherský primas Imrich Hrabě Esterházy, který v tehdejším hlavním městě Uherska, v Bratislavě, korunoval za Uherskou královnu Marii Terezii. Jako velmistr řádu svatého Pavla poustevníka a Ostřihomský arcibiskup vybudoval na území Uherské arcidiecéze kolem 70 nových kostelů. Sám věnoval více než 2 miliony zlatých pro náboženské a kulturní účely. V minulosti měl rod úspěšná i neúspěšná období, doby dobré i špatné. Ochota nevzdávat se vlastního přesvědčení je pro Esterházyovy příznačná; rodinné motto zní: „DUM SPIRO SPERO“ (dokud dýchám, doufám). Svou odvahu členové rodiny Esterházy dokazovali účastí v bojích, když se Osmanští Turci v opakovaných vlnách tlačili do jejich Uherské vlasti. Bojovali jako obránci při obléhané Vídni a při osvobození Budína. Během Rakousko-Francouzské války v roce 1809 nabídl Napoleon I. po zamýšleném rozdělení Rakouského císařství Uherskému království samostatnost a Vévodu Antonu Esterházymu nabídl Uherskou korunu. Později korunu nabídl i Vévodovi Mikuláši Esterházymu, avšak ani ten nabídku nepřijal. Rodina Esterházyových zůstala vždy věrná Uherskému králi, přestože část šlechty sympatizovala s Napoleonem. Esterházyovi byli Uherskými palatiny, maršály, Chorvatskými bány, královskými rádci, politiky, diplomaty, Jagerskými a Ostřihomskými biskupy a nadanými umělci.

Knižní zdroj: Mikuláš Esterházy a jeho dvor. autor: Diana Duchoňová, 2017, Historický ústav SAV, ISBN 978-80-224-1606-1
Ostatní zdroje: Archiv Hrabě Esterházyho